V době po revoluci se i v našem městě začaly obnovovat staré většinou zaniklé tradice, jako masopust, čarodějnice apod. Největším problémem byla vždy doprava starostenského sudu a naší Rampušačky (jakési obdoby Morany). Vždy jsme ji přepravovali na vozíku taženém koňmi, případně poníky, vzhledem k tomu, že se tyto akce staly nejnavštěvovanějšími, vyskytly se problémy jak koně udržet v chůzi krokem, bez cukání a co nejbezpečněji. Po tragické nehodě, kdy se v našem městě splašily koně s bryčkou a způsobily smrtelné zranění chodci, bylo rozhodnuto. Napříště do průvodu už pouze nějaké technické zařízení, nejlépe traktor a nejlépe něco menšího a staršího. V kraji, kde zemědělství až na výjimky skončilo před lety, to však byl problém. A v tu chvíli, bylo to koncem dubna 2006, se jak na zavolání naskytla možnost koupit z pozůstalosti jednu ze čtyř pětadvacítek ve městě, ještě k tomu s malým dvoukolákem a za rozumné peníze – a bylo rozhodnuto!
Po zaplacení jsme šli traktor nastartovat, což však nikdo z nás do té doby nedělal. Na základě pokusu a omylu motor kupodivu po téměř dvou letech na několikáté startování nastartoval a jelo se. Trasu ze Špičáku domů jsem jel více jak půl hodiny a stále se divil, že traktor má jen 3, resp. se zpátečkou 4 rychlosti a to dost pomalé. Domů jsem dojel a hned druhý den jsme se s oběma syny pustili do práce.
Narychlo jsme obrousili nejhorší rezavá místa a bubliny a v provizorní garáži celý traktor naštětkovali červenou základovkou, druhý den je nazdobili, nasadili potřebnou “zmijovku” a vyrazili.
Cesta uběhla zcela bez problémů, traktor klapal jak měl, také se stal hrdinou dne a jeho jízda je zachycena na prezentačním DVD o našem městě. Jen ta rychlost přesunu domů byla zase hrozná (cca 15 km/hod.) Večer se naštěstí u nás zastavil můj dobrý kamarád ze Skalice u České Lípy, který s pětadvácou vyrůstal a občas na ní jezdil se sourozenci do školy. Traktorem se pokochal a když jsem se mu svěřil s pomalou jízdou, rozesmál se a prozradil mi do té doby neznámý systém dvojitého “háčka”. To jsem se nemohl nechat ujít, druhý den využil nazdobeného traktoru a vyjel se projet na komunisty slavený první máj. To byla jízda! Na šestku traktor uháněl téměř šedesátkou! a bylo umění jej udržet na silnici.
Ten rok jsem ještě najezdil přes léto pár jízd, zejména na skládku se sutí, pro dřevo apod. Na podzim přišlo možná ukvapené, ale jisté rozhodnutí - traktor si nejen ponechám, ale udělám z něj zcela původního veterána! A tak jsem začal pomalounku a polehounku shánět původní díly, fotografie a dokumentaci.