Stabilní motory se spalovacími motory postupem času kvůli své jednoduchosti ovládání, velikosti a tím i dostupnosti velmi rychle nahradily mohutné parní stroje a lokomobily a staly se na dlouhou dobu nedílnou součástí zemědělských usedlostí a odlehlých samot. Dodnes se na mnoha místech republiky používají k výrobě elektrické energiem, zalévání zahrádkářských kolonií a bůhví kde ještě.
Stabilní motor (resp. stacionární) je obvykle spalovací motor zážehový (nejčastěji petrolejový, dále benzolový, později benzínový) nebo vznětový, který se využívá pro pohon různých stojících (stabilních) zařízení. Motory, v naprosté většině jednoválcové, pracovaly na čtyřtaktním principu, měly těžké setrvačníky, které zajišťovaly jejich pravidelný chod.
K největšímu rozšíření těchto strojů došlo v Česku v meziválečném období. Nejznámější výrobci v éře ČSR byli firmy Slavia, Lorenc Kroměříž, Wikov Prostějov, Ježek Blansko, Benz Třebíč, Svoboda Mladá Boleslav. Výkonové rozpětí činilo od 3 HP až k největším strojům přes 10 HP, které již zvládly pohánět tehdy největší zemědělský stroj – mlátičku. Nejvíc rozšířenými byly střední a malé stroje o výkonu od tří do šesti koňských sil sloužící k řezání dřeva, čerpání vody atp.
My se v této kapitole budeme zabývat stabilními motory pouze jedné značky a to motorům, které společnost bratří Paříků vyráběla pod značkou Slávia od dvacátých let minulého století a které patří u nás k nejznámějším a nejrozšířenejším. Během války se tyto motory prodávaly pod obchodní značkou Triumph, po válce se jim vrátil původní název a pod tímto názvem se vyrábějí až dosud.
Charakteristickým a poznávacím znakem motorů Slávia je konstrukce se stojatým válcem.